Pokračujeme v c#

Dnes si ukážeme .Net konzoli a také si představíme VisualStudio Code (až nakonec 😉), které je také dost dobrým vývojářským nástrojem. 👍

Vytvoření projektu Visual Studio 2022:

Vytvoření projektu .NET Konzole – můžete využít volby: “ Do not use top-level staments“. Co to znamená? Znamená to, že budete vidět deklaraci „namespace“, „class“ a „void Main()“ metodu. Jinak se Vám objeví pouze šablona v následující podobě:

Pokud si však trváte na Vámi známější verzi, zaškrtněte toto políčko:

Pak bude šablona následující:

V předchozím příspěvku jsem přislíbil nějaké „datové typy a deklarace“. Takže začneme u datových typů. Jeden z nich jsme si již vlastně představili a to “ string – String “ neboli řetězec. Proč řetězec, protože i když to vypadá jako slovo, tak jsou to jen zřetězené znaky – „charaktery“. Čímž se dostáváme k dalšímu typu a tím je „char – Char(struktura třídy)“. Proměnou typu string definujeme odlišně nežli char:

public string jmeno = "Pavel";
public char znak = 'a';

Vydíte, že typ string definujeme uvnitř dvojitých uvozovek, zatímco u typu char použijeme ‚apostrof‘ shift + ¨ a pouze jeden znak (více znaků znamená pole [ ] např.: public char[] znaky = ['a', 'b', 'c'] ;).

Další datové typy jsou:

• sbyte:
• Velikost: 8 bitů
• Rozsah: Od -128 do 127
• Kdy použít: Když potřebujete uložit velmi malá celá čísla, která mohou být kladná i záporná, a chcete šetřit paměť.
• byte:
• Velikost: 8 bitů
• Rozsah: Od 0 do 255
• Kdy použít: Když potřebujete uložit velmi malá celá čísla, která jsou pouze kladná (neznaménková), například barvy (RGB složky) nebo data.
• short:
• Velikost: 16 bitů
• Rozsah: Od -32 768 do 32 767
• Kdy použít: Pro celá čísla střední velikosti, která mohou být kladná i záporná.
• ushort:
• Velikost: 16 bitů
• Rozsah: Od 0 do 65 535
• Kdy použít: Stejně jako short, ale pouze pro kladná čísla. (u jako „unsigned“ – bez znaménka).
• int:
• Velikost: 32 bitů
• Rozsah: Přibližně od -2 miliard do 2 miliard
• Kdy použít: Nejčastěji používaný typ pro celá čísla. Většinou postačuje pro běžné počty.
• uint:
• Velikost: 32 bitů
• Rozsah: Od 0 do 4 294 967 295
• Kdy použít: Pro velká kladná celá čísla, kde by int nestačil nebo kde víte, že nikdy nebudou záporná (např. ID, počty položek).
• long:
• Velikost: 64 bitů
• Rozsah: Obrovská čísla, přibližně od -9 kvintilionů do 9 kvintilionů.
• Kdy použít: Když potřebujete uložit opravdu extrémně velká celá čísla (např. počty obyvatel planety, časové značky).
• ulong:
• Velikost: 64 bitů
• Rozsah: Od 0 do 18 446 744 073 709 551 615
• Kdy použít: Pro extrémně velká kladná celá čísla.
• Typy s Plovoucí Desetinnou Čárkou (Floating-Point Types)
• Tyto typy slouží k ukládání čísel s desetinnými místy (např. 3.14, 0.001, -12.5). Liší se přesností a rozsahem.
• float:
• Přesnost: Přibližně 6 až 9 desetinných míst.
• Kdy použít: Pro méně přesné desetinné hodnoty, například souřadnice v grafice nebo fyzikální simulace, kde extrémní přesnost není klíčová.
• Příklad: float f = 3_000.7F; (Všimněte si F nebo f na konci čísla, označuje float.)
• Exponenciální zápis: float f = 12.42E-2; (To je 12.42 krát 10 na minus druhou, tedy 0.1242)
• double:
• Přesnost: Přibližně 15 až 17 desetinných míst.
• Kdy použít: Nejčastěji používaný typ pro desetinná čísla. Poskytuje dobrou přesnost pro většinu výpočtů.
• Příklad: double d = 2D; nebo d = 3.934_001; (Prefix D nebo d je volitelný, ale můžete ho použít pro jasnost.)
• Exponenciální zápis: double d = 0.87e2; (To je 0.87 krát 10 na druhou, tedy 87.0)
• decimal:
• Přesnost: 28 až 29 desetinných míst.
• Kdy použít: Pro finanční výpočty, kde je naprosto klíčová přesnost a nechcete se setkat se zaokrouhlovacími chybami, které se mohou objevit u float a double. Je pomalejší a zabírá více paměti, ale je přesnější.
• Příklad: decimal m = 3_000.8M; (Vždy používejte M nebo m na konci čísla!)
• Exponenciální zápis: decimal m = 2.1E5m; (To je 2.1 krát 10 na pátou, tedy 210000.0)
• Platformově Závislé Celočíselné Typy (Native-sized Integers)
• Tyto typy jsou speciální, protože jejich velikost (a tedy i rozsah) se může lišit v závislosti na tom, na jaké platformě (32bitové nebo 64bitové) váš program běží. To je užitečné pro práci s ukazateli na paměť nebo s daty, která mají nativní velikost pro daný systém.
• nint:
• Velikost: Buď 32 bitů (na 32bitové platformě) nebo 64 bitů (na 64bitové platformě).
• Kdy použít: Pokud potřebujete celočíselný typ, jehož velikost odpovídá velikosti nativního ukazatele nebo celého čísla na aktuální platformě. Může být kladné i záporné.
• nuint:
• Velikost: Buď 32 bitů (na 32bitové platformě) nebo 64 bitů (na 64bitové platformě).
• Kdy použít: Stejně jako nint, ale pouze pro kladná čísla.

Shrnutí klíčových bodů

• Celočíselné vs. Desetinné: Používejte int pro celá čísla a double pro desetinná čísla, pokud si nejste jisti, co přesně potřebujete. Jsou to nejběžnější volby.
• Přesnost: Pro finanční výpočty vždy použijte decimal! Jinak riskujete chyby zaokrouhlování.
• Rozsah: Dávejte pozor na to, jak velká čísla budete ukládat. Pokud potřebujete opravdu obrovská čísla, sáhněte po long nebo ulong.
• u = Unsigned: Pamatujte, že prefix u znamená „pouze kladná čísla“.
• Suffixy (F, M, D): U typů s plovoucí čárkou je důležité používat správné přípony (např. 3.14F pro float), jinak si kompilátor nemusí být jistý, jaký typ myslíte.

Tak by mohlo být o datových typech asi tak pro začátek vše – jijich správné používání si určitě ukážeme v dalších článcích.😉😁